Reálné zemědělstvía vše kolem něj

Druhy piv

Publikováno 21.04.2015 v 18:53 v kategorii Všemožné články, přečteno: 57x

Druhy piv

Australská piva

Piva se dělila podle stupňovitosti, nyní správně nazývané extrakt původní mladiny (EPM), tj. podle původní koncentrace mladiny, založené na výpočtu koncentrace alkoholu a skutečného extraktu. Výsledná hodnota se uváděla v hmotnostních procentech. Označována byla od 8° až po nejtvrdší 27,6° pivo Schorschbräu (nejsilnější pivo na světě), které ve výsledku obsahuje 57,5% alkoholu.[1]

Piva se dělí na piva výčepní (8°–10°), ležáky (v rozmezí 11°–12,5°) a speciální (nad 12,5°) a také podle způsobu kvašení na svrchně, spodně a spontánně kvašená piva. Nejtypičtější druhy v Česku jsou spodně kvašená piva výčepní a ležáky. To však nejsou jediné druhy piva. V roce 1997 se přešlo v Česku na nové dělení, které lépe odpovídá zvyklostem Evropské unie. Pivo se začalo dělit na čtyři základní skupiny dle barvy a extraktů původní mladiny před zkvašením, obsahu alkoholu či způsobu konečné úpravy.

Základními skupinami jsou skupina světlá, polotmavá, tmavá (z tmavého nebo karamelového sladu) a řezaná piva (při stáčení smíšené z tmavého a světlého piva). Podskupinami pak pivo výčepní, ležáky, speciální, portery, se sníženým obsahem alkoholu, se sníženým obsahem cukrů, pšeničná, kvasnicová, nealkoholická,ovocná a lehká.

Kategorie piva je povinným údajem při označení piva při prodeji. Níže jsou uvedeny všechny známější druhy piv dle způsobu kvašení.


Svrchně kvašená piva

Pšeničné pivoPivo AlePinta Stout pivaTrapista Chimay

Pojem Svrchní kvašení vychází z chování kvasnic při konci hlavního kvašení. Svrchní kvasnice vyrobí na hladině jakousi "krustu" podobnou tomu co udělají pekařské kvasnice při výrobě kvásku. Svrchně kvašená piva vznikají při teplotách okolo 15–20 °C s využitím kvasinek z roduSaccharomyces cerevisiae subsp. cerevisiae či za pomoci spontánního kvašení vlivem mikroflóry mléčných či octových bakterií. Využívá se k výrobě veškerých svrchně kvašených pšeničných piv. Vznikající kvasnice jsou z hladiny kádě sbírány a zkvašená mladina se následně ukládá do sudů a nebo do tanků, kde dozrává za přirozené či sklepní teploty po dobu několika dní až měsíců.

K obvyklému problému svrchního kvašení patří spojování kvasinek s bakteriemi z okolního ovzduší, což znemožňovalo historicky používat tuto metodu v letním období. V současnosti je technicky možné kontrolovat teplotu a okolní atmosféru uměle, takže je možné využívat svrchní kvašení po celý rok. Toto mělo za následek oživení této metody v současnosti.

Pšeničná piva

Podrobnější informace naleznete v článku Pšeničné pivo.
  • Belgická – V Belgii mu říkají „bière blanche / witbier“ – bílé pivo. Jedná se o pšeničné pivo s obsahem cca 45 % pšenice. Nejrozšířenější belgické „bílé pivo“ se vyrábí ve městě Hoegaarden. Některé druhy obsahují i oves. Do jiných se přidává směs pomerančové kůry, koriandru a dalšího koření. Pije se lehce chlazené – cca 9 stupňů Celsia.
  • Berlínská pšeničná piva – Berliner Weisse. Typické berlínské pšeničné pivo, s obsahem pšenice cca 30 %; má nakyslou chuť, nízký obsah alkoholu a je velmi osvěžující. V poslední době se míchá s různými příchutěmi, a tak není problém mít je malinové, jahodové, citronové, mátové, mařinkové…
  • Bavorská – jihoněmecká
  • Pšeničný bock

Ale

Podrobnější informace naleznete v článku Ale (druh piva).

Je pivo kvašené svrchně kvasícími kvasinkami (Saccharomyces cerevisiae subsp. cerevisiae). Tyto kvasinky kvasí při teplotách nad 15 stupňů celsia a výrazně rychleji (v řádu několika dnů). V Británii bylo jako Ale původně označováno nechmelené pivo. Existuje celá řada druhů, světlá, červená, hnědá a temná varianta.[2]

  • Britské a Irské – nejvíce rozšířený druh piva
  • Belgická – nejznámější jsou piva označovaná jako Saison – sezonní. Jsou to osvěžující jemně nakyslá piva občas ochucená bylinkami a kořením.
  • Americká

Stout

Je velmi tmavé pivo vyráběné z praženého sladu, které je vyráběno hlavně v Británii. Může se podávat i nechlazené.

Porter

Je tmavé pivo podobné Stoutu, které je původně z Londýna. Chuťově se jedná o vyzrálé pivo, které se podává chlazené na teplotu 13 °C. Existují i spodně kvašené portery.

Trappist

Podrobnější informace naleznete v článku Trapista (pivo).

Je to silné klášterní pivo původem z Belgie a Nizozemí, musí být připravováno jen pod dohledem mnichů. Je podobné Belgickým Ale a neskladuje se chlazené.

Německá svrchně kvašená piva

  • Altbier – „staré pivo“ jehož výroba je spjata s městem Düsseldorf. Pivo je výrobou podobné Ale. Má měděnou barvu a chuťově je čisté.
  • Kölsch – pivo vyráběné v oblasti Kolína nad Rýnem. Je velmi vhodné jako digestiv – pro povzbuzení trávení. Je nazlátlé barvy, aromatické, chuti jemné, nahořklé s lehkými ovocnými tóny.

Francouzská svrchně kvašená piva

  • Bière de Garde

Spodně kvašená piva

Plzeňský ležákMärzen piva jsou velmi rozšířená během Oktoberfestu

Spodně kvašená piva vznikají za kvašení, které probíhá při nižších teplotách pohybujících se v rozmezí 8–14 °C. Kvašení se účastní kvasinkySaccharomyces cerevisiae subsp. uvarum.

Ležáky

Podrobnější informace naleznete v článku Ležák (pivo).

Po procesu kvašení měsíc a déle leží, od toho označení ležák.

  • Pivo plzeňského typu (Pilsener, Pils) – světlý průsvitný ležák s chmelovou chutí, který se podává chlazený na teplotu 7 – 9 °C. Pochází z Plzně.
  • Dortmundský typ - silnější sladové chuti, méně chmelené a s nižším obsah CO2. Světlá ale sytější barva oproti Pilsnerům.
  • Bock – německý nasládlý a silný ležák, s barvou od světle oranžové až po hnědou. Pochází z Mnichova.
  • Märzen – podobný bocku, ale načervenalé barvy. Pochází z Bavorska a název je odvozen od německého měsíce března. Je velmi rozšířen na pivních slavnostech během Oktoberfestu.
  • Vídeňský ležák - polotmavé rudé barvy s jemně nahořklou kořeněnou chutí.
  • Kellerbier - německé často nefiltrované pivo.
  • Oud bruin - holandské tmavší a sladší pivo, bývá poměrně slabé.

Piva výčepní

Mají oproti ležáku nižší stupňovitost (8°–10°).

Spontánně kvašená piva

V historii jediný způsob kvašení piva – zkvasí se prostě tím, co je ve vzduchu a tím co zbude v sudech po předchozí várce. V dnešní době jsou tato piva nejvíce rozšířena v Belgii a některých částech Francie a Nizozemí.

Lambik (Lambic)

Pivo Lambik

Lambik je pivo původem z Belgie, chuťově připomíná Chardonay nebo suchý Vermut.[2] Pivo se vaří hlavně od podzimu do jara, protože přes léto jsou "vzdušné" kvasnice příliš divoké a výsledný mok by získal mnoho nežádoucích chutí. Lambik je velmi málo nasycen oxidem uhličitým. Výroba trvá několik týdnů až měsíců – záleží na druhu a množství kvasinek, jež se usídlí v mladině. Lambik je charakteristický i tím, že žádná várka nechutná stejně. Je tradičně spontánně kvašený, s vysokým podílem pšenice, bez chmelové chuti a dozrávající v dřevěných kádích. Empirický výrobní proces lambiku je velmi podobný výrobě piva v dobách před využitím vědeckých poznatků.

Gueuze (Geuze)

Gueuze je perlivé pivo, vzniká řezáním lambiků starých a mladých. Jeho míchání je velmi podobné výrobě sladové whisky – poměr mladých a starých lambiků je rozdílný s důrazem na co nejstálejší chuť výsledného produktu. Hlavně díky míchání starých a mladých piv a dokvašováním a zráním v lahvích se vyvine více oxidu uhličitého a gueuze je tak svým charakterem perlení podobný perlivým vínům šampaňského typu. Také proto se správně servíruje do sklenic podobných šampuskám. Některá gueuze dozrávají v lahvích i několik let.

Kriek

Kriek je směs lambiků podobná směsi na Gueuze navíc při dokvášení doplněná celými třešněmi. Zrání probíhá v lahvích cca 6 měsíců.

Frambozen

Frambozen je pivo podobné pivu kriek, do kterého se ale přidávají maliny.

Faro

Faro je směs lambiků smíchaná před dokvášením s hnědým cukrem nebo karamelem.

Nealkoholická piva

Podrobnější informace naleznete v článku Nealkoholické pivo.

Pivo s velmi nízkým nebo žádným obsahem alkoholu[3]

Odkazy

Reference

  1. Skočit nahoru↑ Nejsilnější pivo světa je z Bavorska, má víc alkoholu než whisky nebo vodka
  2. Skočit nahoru k:a b JACKSON, Michael. Encyklopedie piva. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 1988. ISBN 80-85769-37-9. S. 12.
  3. Skočit nahoru↑ Jak se vyrábí nízkoalkoholické a nealkoholické pivo?

Externí odkazy